Sebeúcta vyjadřuje, jak se hodnotíme a ukazuje, jestli sami sebe schvalujeme, či odmítáme. Zároveň ukazuje, do jaké míry jsme přesvědčeni o vlastním významu, schopnostech, úspěšnosti a hodnotě. Jde o postoj vůči sobě samému. Je to přirozená potřeba. Zdravá sebeúcta dává pocit pohody fyzické, psychické i sociální. Na rozvoj a výši sebeúcty má vliv rodina, škola, přátelé a prožitá traumata. Sebeúcta je spojena s chováním okolí. Zejména jsme velmi citliví na projevy osob, které jsou pro nás citově významné. Potřeba, cítit se hodnotným, je vrozená.

Sebeúctu pozitivně ovlivňuje sebedůvěra – kladný postoj člověka k sobě samému, svým možnostem a výkonnosti. Sebeúcta je dána a ovlivněna vztahem mezi reálným já a ideálním já.
Sebeúcta je tím větší, čím menší je rozdíl mezi tím, jací jsme (reálné já) a jací bychom chtěli být (ideální já).
Zajímavé jsou teze amerického psychologa a psychoterapeuta N. Brandena, např.:
- „Každý člověk je vlastníkem svého života; nikdo neexistuje proto, aby žil podle očekávání druhých.“
- „Jestliže se ke mně lidé chovají neslušně nebo bez respektu, vypovídá to něco o nich, nikoliv o mně.“
- „Čím lépe sám sobě rozumím, tím lepší život si můžu vytvořit.“
- „Jsem zodpovědný za výběr a akceptování hodnot, kterými se řídím.“
- „Pokud chci uspět, potřebuji věnovat pozornost následkům svých činů.“
Zkuste se otestovat: “Jak velké je vaše sebevědomí?” (test ve formátu PDF ke stažení)
Mgr. Lenka Svobodová
vedoucí KC Chrudim