V 60. letech minulého století byla na základě výzkumů sestavena takzvaná tabulka stresových událostí. Rozvod je uváděn jako druhý v pořadí, hned po smrti. A to mluvíme o relativně klidném rozvodu. Kolik „stresových“ bodů bychom měli počítat v případě, že se dítě stává svědkem neustálých sporů a bojů rodičů o něj?
Přesto však po rozvodu řada rodičů začíná bojovat proti druhému rodiči ve snaze druhého poškodit, ublížit mu, znemožnit ho v očích okolí i dítěte, zdiskreditovat ho a získat dítě na svou stranu. A přitom zapomínají, že je tady také – a především – samotné dítě, pro které je již samotný rozpad rodiny velkým otřesem, kdy ztrácí základní jistotu a důvěru ve svět a vztahy v něm. Jeho život navíc prochází řadou změn, na které se musí adaptovat. Často také prožívá pocity viny za rozpad rodiny.
Co dítě prožívá? Jaký dopad mají přetrvávající spory rodičů?
Co by si rodiče při rozvodu měli rozhodně uvědomit a vzít v potaz, než je pohltí jejich vlastní bolest a pocity křivdy a pustí se do bojů s druhým rodičem?
- Emoční zmatek a stres
Děti, které jsou svědky rozvodu svých rodičů, prožívají silné pocity nejistoty ohledně budoucnosti. To spolu s konfliktní atmosférou přispívá ke značnému emočnímu nepohodlí. - Rozpolcení loajality vůči oběma rodičům
Konflikty a boje mezi rodiči dítě nutně vedou ke konfliktu loajality. Dítě se ze své přirozenosti snaží být zadobře s oběma rodiči. Více či méně vědomý tlak na to, aby dítě vidělo druhého rodiče stejně tak jako rodič, který o něj zrovna pečuje, vytváří v dítěti silný vnitřní konflikt. Ten se pak projevuje střídavými projevy loajality vůči rodičům – podle toho, kdo o dítě zrovna pečuje. Jednoduše proto, že jinak jsou jeho šance na „přežití“ v takto patové situaci značně omezené. - Snížení sebedůvěry a sebehodnocení
Dítě, které je v konfliktech vystaveno neustálé nejistotě a stresu, začne nutně pochybovat i samo o sobě. Často se také cítí zodpovědné za rozchod rodičů nebo za emoce svých rodičů. To má nutně negativní vliv na jeho sebevědomí a zakládá na řadu problémů do budoucího života. - Zvláštnosti v chování a změna emočního prožívání dětí
Děti často prožívají zdánlivě nepochopitelné stavy úzkostí, projevují se agresivně, destruktivně, jsou skleslé nebo naopak hyperaktivní, mohou se izolovat nebo začít chovat rizikově. Tyto projevy odpovídají reálně prožívané míře stresu při konfliktech rodičů. - Problémy ve vztazích a narušení sociálního života dětí
Vyhrocené a dlouhodobé konflikty mezi rodiči narušují schopnost dítěte navazovat a budovat zdravé vztahy jak s vrstevníky, tak s dalšími lidmi. A to především v důsledku narušené důvěry. - Snížení školního výkonu
V neposlední řadě poté dochází také ke snížení školního výkonu, a to jednak vlivem nízké pozornosti, kdy je mentální kapacita dítěte vyčerpána konfliktními situacemi, tak vlivem silného stresu, který blokuje schopnost učit se, oslabuje paměť a celkově zpomaluje rozvoj dítěte, které jsou základem školní úspěšnosti.
Rozpad rodiny je pro dítě vždy velkou zátěží a samo nemá moc možností, jak se se situací vyrovnat. Proto potřebuje, aby to byli právě rodiče, kterým dosud bezmezně důvěřovalo, kteří se se situací dokážou vyrovnat tak dobře, aby mu mohli pomoci novou situaci zvládnout. Potřebuje vědět, že může i nadále milovat oba rodiče, být s nimi v přirozeném a častém kontaktu a že ani vztah rodičů k němu se po rozvodu nezmění.
Zodpovědností dospělých je, aby dítěti dokázali poskytnout takové podmínky, za kterých budou jeho přirozené potřeby naplněny. Tyto potřeby pak velmi dobře vystihují tzv. „Přání dítěte v rozvodovém konfliktu“, které bych dále ráda citovala:
- Nikdy nezapomeňte: jsem dítětem vás obou. Ať už bydlím jen u jednoho z vás nebo se v péči o mě střídáte, potřebuji vás oba úplně stejně.
- Neptejte se mě, koho z vás mám raději. Mám vás oba stejně rád. Neočerňujte přede mnou toho druhého, protože mě to bolí.
- Pomozte mi být v kontaktu s tím rodičem, se kterým právě netrávím čas. Vytočte mi jeho telefonní číslo, umožněte mi poslat mu SMS nebo e-mail, předepište mi jeho adresu na obálku. Pomozte mi k Vánocům nebo k narozeninám pro něj vyrobit nebo koupit nějaký hezký dárek. Moje fotky nechte vždycky vyvolat dvakrát – jednou taky pro toho druhého.
- Mluvte spolu a hlavně mě nepoužívejte jako poslíčka mezi vámi. Nechci nosit zprávy, které toho druhého zarmoutí nebo rozčílí.
- Nebuďte smutní, když odcházím k druhému rodiči. Nebudu se tam mít špatně. Nejraději bych byl pořád s vámi oběma. Ale nemůžu se roztrhnout na dva kusy jenom proto, že jste vy roztrhli naši rodinu.
- Nikdy mi neplánujte nic na dobu, kdy mám být s druhým rodičem. Část mého času chci trávit s tatínkem a část s maminkou. Důsledně to dodržujte.
- Nebuďte zklamaní ani se nezlobte, když se vám nehlásím v době, kdy jsem s druhým rodičem. Mám teď dva domovy. A ty musím dobře oddělovat, jinak bych se ve svém životě už ale vůbec nevyznal.
- Nepředávejte si mě u dveří jako balík. Pozvěte toho druhého na chvíli dál, jsou to pro mě kratičké chvilky, kdy vás mám oba. Neničte mi je tím, že se ignorujete nebo hádáte.
- Když se doopravdy nemůžete ani vidět, předávejte si mě ve školce, ve škole nebo u přátel.
- Nehádejte se přede mnou, nedělá mi to dobře. Buďte ke mně alespoň zdvořilí, jako jste k ostatním lidem a jak to vyžadujete také ode mě.
- Dávejte mi dost informací, ale nevyprávějte mi věci, kterým ještě nemohu rozumět.
- Dovolte mi přivést si svoje kamarády k vám oběma. Chci, aby poznali moji maminku a mého tatínka a aby viděli, jak jste oba skvělí.
- Dohodněte se férově o penězích. Nechci, aby jeden z vás měl moc peněz a ten druhý jen málo. Ať se vám oběma daří tak dobře, abych se u vás mohl cítit stejně dobře.
- Nesoutěžte o to, kdo mě víc rozmazlí. Tolik sladkostí bych totiž nikdy nemohl sníst, jak moc vás mám oba rád.
- Řekněte mi na rovinu, když někdy nevystačíte s penězi. Pro mě je stejně mnohem důležitější čas strávený s vámi než peníze. Ze skvělé společné hry se raduji mnohem více než z nějaké nové hračky.
- Nemusíme mít pořád nějaké akce. Nemusí být pořád něco nového a skvělého, když spolu něco podnikáme. Nejhezčí je pro mě, když jsme prostě veselí a v pohodě, hrajeme si a máme i trochu klidu.
- Nechte v mém životě co nejvíc věcí tak, jak bývaly před vaším rozchodem. Začíná to u mého pokojíčku a končí u úplných maličkostí, které jsem dělával úplně sám s tatínkem nebo s maminkou.
- Buďte hodní na babičku a dědečka z druhé strany, i když při rozvodu stáli víc u svého dítěte. Taky byste při mně stáli, kdyby se mi vedlo špatně. Nechci ztratit ještě své prarodiče.
- Buďte tolerantní k novému partnerovi, kterého si ten druhý našel nebo najde, a hlavně ho přede mnou nepomlouvejte. S tímto člověkem musím také vycházet.
- Buďte optimističtí. Svůj partnerský vztah jste nezvládli – ale zkuste alespoň dobře zvládat ten čas poté. Projděte si prosby, které vám píši. Třeba si o nich promluvte, ale nehádejte se. Nepoužívejte tento dopis k vyčítání druhému, jak byl ke mně špatný. Když to uděláte, tak jste vůbec nepochopili, jak na tom teď jsem a co potřebuji, abych se cítil lépe.
Aktivity projektu Podpora rodin v agendě OSPOD jsou podpořeny z dotačního programu Rodina.
PhDr. Pavlína Hlaváčová
psycholog, dětský terapeut KC Chrudim