Dnešní mladí lidé čelí tlaku, jaký tu dřív nebýval. Každý den slyší o klimatické krizi, válkách, rostoucích cenách a nejisté budoucnosti. Není divu, že mezi nimi přibývá těch, kteří se cítí úzkostně, vyčerpaně a ztrácí chuť plánovat, co bude dál. Možná to znáte i vy. Místo radosti z toho, co přijde, se objevuje strach, jestli vůbec nějaká „normální“ budoucnost bude.
Tahle úzkost není slabost. Je to přirozená reakce na svět, který působí chaoticky a ohrožuje to nejzákladnější — jistotu, že má smysl něco budovat, když nevíme, co přijde zítra. Mnozí mladí dnes říkají, že se bojí mít děti kvůli klimatu, bojí se cestovat, bojí se, že jejich úsilí nakonec stejně nic nezmění. A když se k tomu přidá tlak na výkon ve škole nebo v práci, není divu, že psychická únava stoupá.
Co ale pomáhá, je nenechat se tímhle strachem úplně ochromit. Lidé, kteří se zapojí do něčeho smysluplného, např. do ekologických projektů, dobrovolnictví nebo pomoci druhým, často popisují, že se cítí lépe. Najdou v tom nejen pocit, že mají věci aspoň trochu pod kontrolou, ale i nové vztahy a naději. Není potřeba hned zachraňovat celý svět. I malý krok, třeba úklid v okolí nebo pomoc někomu, kdo to potřebuje, dokáže v člověku znovu zažehnout pocit, že na něčem záleží.
Důležitá je i obyčejná věc: dát si pauzu od zpráv. Neustálé sledování negativních událostí totiž živí pocit bezmoci. Nemusíme vědět o každé krizi v přímém přenosu, abychom byli dobrými lidmi. Naopak, když si člověk od informací odpočine, lépe pak zvládne energii zaměřit tam, kde opravdu něco zmůže. Zkuste si třeba nastavit „digitální půst“, tj. aspoň pár hodin denně bez sledování sociálních sítí a zpravodajství.
Úzkosti z budoucnosti dnes prožívá velká část mladé generace. Nejsou v tom sami. A i když svět nevypadá jednoduše, cesta, jak se s tím vyrovnat, vede právě přes malé kroky, hledání spojenců a schopnost chránit si vlastní duševní pohodu. Naděje nemusí být křiklavá a velká. Často začíná právě v tichu. V tom, že se znovu nadechneme a připomeneme si, že i v nejistotě jde žít smysluplně.
Mgr. Martin Pražan
psycholog KC Svitavy