Konec roku je jakýmsi přirozeným milníkem, který nás povzbuzuje, abychom se ohlédli zpět na cestu, kterou jsme urazili. Pro některé to může být chvíle radosti a oslav za dosažené úspěchy, pro jiné spíše čas přehodnocení a urovnání věcí nevyřešených. Otevíráme knihu našeho života a snažíme se porozumět, co nám minulý rok přinesl.
Kontrast mezi světlými svátečními oslavami a naší vnitřní emocionální realitou může být zdánlivě nepřekonatelný, a to zejména pokud jsme v tomto roce čelili výzvám a ztrátám.
Uzavírání kapitol je o mnohem víc než o zamykání úkolů a plánů. Je to o náročném zkoumání, jak jsme se vypořádali s neúspěchy a výzvami. Může to být o zápasu se sebou samými, o přijímání vlastní zranitelnosti a nacházení síly v chvílích, které nám vzaly dech. Třeba jsme neuspěli ve velkých plánech, které jsme měli na začátku roku. Možná nás pronásleduje myšlenka na to, co bylo nedokončeno, a jaký vliv to bude mít na naši budoucnost. Ale co když to, co nám zůstalo nedokončeno, není pouhým nedostatkem, ale příležitostí k hlubšímu pochopení sebe sama?
Psychická náročnost konce roku je také v tom, že nás nutí hledat rovnováhu mezi našimi očekáváními a realitou. Můžeme se cítit zranitelní a unavení, a přesto se očekává, že budeme vesele slavit. Je to boj s vlastními emocemi, které ne vždy odpovídají okolní euforii.
V době, kdy se svět zdá být spojen na společenských srazech, někteří z nás zůstávají sami. A samota může být náročná, zejména v období, které je zdůrazněné kolektivní radostí. Je důležité si být vědomi toho, že není nic špatného na tom, cítit se smutně nebo osaměle, i když svět kolem nás oslavuje.
Takže ať už jste teď ve fázi bilancování, prožívání svátků nebo se těšíte na nové začátky, pamatujte, že je to vaše vlastní cesta. Osvoboďte se od přílišného tlaku, buďte laskaví k sobě a připravte se na příběhy, které vás ještě čekají. Pokud potřebujete na vaší cestě průvodce, jsme tady, neváhejte se na nás obrátit s žádostí o pomoc a podporu.
Bc. Martin Pražan
psycholog KC Svitavy