Většina z nás vnímá ticho v rozhovoru jako chybu v systému. V dnešním světě, který je přehlcen informacemi máme potřebu mít na všechno okamžitou odpověď, názor. Ticho se stalo ohroženým druhem. Často ho vnímáme jako něco trapného nebo prázdného, co je potřeba co nejrychleji zaplnit jakýmkoliv slovem.
Skutečnost je ale taková, že ticho není absencí komunikace, nýbrž její moudřejší částí. Je to prostor, ve kterém slova získávají svou váhu a ve kterém se rodí skutečné pochopení. Bez ticha by naše rozhovory byly jen nekonečným proudem zvuků, ve kterém se ztrácí to nejpodstatnější – smysl sdělení a hloubka lidského spojení. Skutečné mistrovství v mluvení totiž začíná tam, kde končí strach z ticha.
Většina z nás v rozhovoru neposlouchá proto, aby porozuměla, ale proto, aby mohla co nejdříve odpovědět. Často formulujeme své argumenty už ve chvíli, kdy ten druhý ještě mluví. Tím se ale okrádáme o možnost skutečně slyšet, co nám druhá strana říká. Okamžitá reakce je často řízena amygdalou, tedy emočním centrem mozku, které reaguje instinktivně (útok nebo útěk). Ticho v délce několika sekund umožní zapojit neocortex, zodpovědný za logické myšlení a dlouhodobé plánování. Výsledkem je odpověď, která je věcná, promyšlená a které nebudete za hodinu litovat.
Nebo je možné si vyzkoušet „empatické ticho“. Když druhý domluví, ticho působí jako pozvánka k tomu, aby šel hlouběji. Lidé často to nejdůležitější řeknou až po první pauze, když zjistí, že je nikdo nepřerušil. Leckdy se snažíme empatii „vyjádřit“ slovy (radami, vlastními příběhy nebo chlácholením), ale skutečná empatie se rodí právě v prostoru, kde se nemluví. K tomu, aby se emoce mluvčího „přelila“ k vám a vy jste ji mohli skutečně navnímat, je potřeba klid. Slova tento proces logicky analyzují a tím empatii oslabují.
Ticho je také jedním z nejsilnějších projevů vnitřní síly a sebejistoty. Zatímco nejistota nás nutí mluvit příliš mnoho a obhajovat se, klidné mlčení signalizuje, že máme situaci pod kontrolou. V napjatých momentech nebo při konfliktech funguje ticho jako účinný tlumič emocí. Místo, abychom přilévali olej do ohně impulzivní reakcí, vytvoříme pauzu, která nutí obě strany k zamyšlení. Je to paradox – čím méně mluvíme, tím větší váhu mají slova, která nakonec zvolíme. Ticho nás učí, že nemusíme vlastnit každou vteřinu hovoru, abychom byli slyšet.
Naučit se pracovat s tichem znamená dospět v komunikaci. Je to o odvaze nechat věci chvíli jen tak plynout bez potřeby je okamžitě komentovat nebo hodnotit. Samozřejmě to neznamená, že musíme jen mlčet, protože ticho je třeba využívat jako koření v kuchyni – pokud chybí, výsledek je mdlý a plochý, pokud je ho příliš, může to být obtížně stravitelné. Klíčem je naučit se v něm cítit pohodlně a přizpůsobit ho adekvátně situaci.
Technika „Tři sít“
Jako příklad uvádím historku filozofa Sokrata:
Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá: “Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
“Počkej chvilku,” odpověděl Sokrates. “Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.”
“Tří sít?”
“Přesně tak,” pokračoval Sokrates. “Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
“Ne,” odpověděl ten člověk, “vlastně jsem to jenom slyšel a….”
“Dobře,” řekl Sokrates. “Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?”
“Ne, naopak…”
“Takže,” pokračoval Sokrates, “chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to, co mi chceš o mém příteli říct, užitečné?”
“Ne, moc ne.”
“Dobrá,” uzavřel Sokrates, “to co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?”
Sokratův přístup v praxi
Než otevřete ústa k reakci, nechte svůj komentář projít třemi kontrolními stanovišti. Pokud neprojde všemi, nechte si ho pro sebe.
- Síto pravdy
Vím jistě, že to co chci říci je pravda, nebo je to jen moje domněnka? - Síto laskavosti
Pomůže tento komentář atmosféře, nebo jen podryje něčí autoritu/náladu? - Síto užitečnosti
Je to v tuto chvíli nezbytné říct? Změní to výsledek k lepšímu?
Díky tomu můžeme zjistit, že většina běžných poznámek „pohoří“. To je v pořádku a může nám to ušetřit mnoho času a energie v hovorech 🙂 aneb jak napsal Karel Čapek: „Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.“ Ale to nevěděl, že budou existovat sociální sítě a diskuze pod články na internetu.
Malá výzva: Zkuste si při jídle s rodinou, známými nebo na poradě v práci dát za úkol nekomentovat nic, co se vás přímo netýká (např. něčí komentář, historku nebo názor na počasí). Jen přikyvujte a usmívejte se. Můžete si pak reflektovat, jaké to pro Vás bylo.
Mgr. Milan Štorek
terapeut KC Chrudim
Pomocníci při psaní textu a tvorbou obrázků:
Gooogle Gemini a weby www.unsplash.com a https://citarny.com/souvislosti/antika-a-knihy/sokratova-moudra-zkouka-ti-sit