… a co si z toho můžete odnést i vy do svého života
Když za námi přicházejí lidé do krizového centra, často už mají za sebou dlouhou cestu plnou bolesti, ztrát, nejistoty nebo přetížení. Mnozí z nich žijí v neustálém napětí. Jejich tělo i mysl jsou ve střehu, připravené reagovat na ohrožení, i když se právě nic nebezpečného neděje. Právě proto je pro mě v terapii úplným základem práce s pocitem bezpečí.
Co vlastně znamená „cítit se v bezpečí“?
Bezpečí není jen o tom, že se nám fyzicky nic neděje. Je to stav, kdy se naše nervová soustava může uvolnit. Kdy se cítíme dostatečně klidní na to, abychom mohli přemýšlet, cítit, mluvit o sobě a být v kontaktu s druhými. Když se cítíme bezpečně, naše tělo není v režimu „útok–útěk–zamrznutí“. Dýcháme volněji, vnímáme okolí, dokážeme naslouchat i sami sobě.
Naopak při dlouhodobém stresu, náročných zkušenostech nebo vyčerpání může být náš systém neustále aktivovaný. Tělo je v pohotovosti, mysl je zahlcená, emoce silné nebo naopak otupělé. V takovém stavu je velmi těžké řešit hlubší témata, dělat změny nebo se uzdravovat.
Proč s bezpečím začínám v terapii
Bez pocitu základního bezpečí nemůže terapie fungovat do hloubky. Je to podobné, jako kdybychom se snažili opravovat dům, který nemá pevné základy.
Když klient přichází v akutní krizi, často nejde hned o řešení problému, ale o to, aby se jeho tělo i mysl dostaly z přetížení. Teprve když se člověk začne cítit o něco klidněji, může se opravdu opřít o sebe, vnímat své potřeby a hledat cesty dál.
Práce s bezpečím není o pozitivním myšlení ani o popírání bolesti. Je o vytváření prostoru, kde se člověk může cítit dostatečně v klidu na to, aby se mohl se svými těžkými zkušenostmi setkat.
Všímavost k vlastní aktivaci
Jednou z důležitých dovedností, které si klienti postupně osvojují, je všímavost k vlastnímu tělu a prožívání. Možná to znáte: srdce buší rychleji, dech je mělčí, tělo je v napětí, myšlenky se točí dokola, jste podráždění nebo naopak „odpojení“. To jsou signály aktivace nervového systému. Nejsou špatné. Jsou přirozenou reakcí na stres nebo ohrožení. Problém nastává, když v tomto stavu zůstáváme příliš dlouho. Učit se tyto signály rozpoznávat je prvním krokem k tomu, abychom s nimi mohli něco dělat.
Malé kroky k obnovení pocitu bezpečí
Dobrá zpráva je, že existují jednoduché způsoby, jak tělu a mysli pomoci vrátit se do většího klidu. Nejde o „rychlé opravy“, ale o jemné signály bezpečí, které tělu říkají: “Teď je to v pořádku.”
Zde je několik inspirací:
- Zpomalte dech
Zkuste pomalý nádech nosem a delší výdech ústy. Dlouhý výdech dává nervovému systému signál k uvolnění. - Opřete se o tělo
Vnímejte chodidla na zemi, záda opřená o židli, ruce položené na stehnech. Tělo potřebuje cítit oporu. - Rozhlédněte se kolem sebe
Pojmenujte si tři věci, které vidíte, dva zvuky, které slyšíte, a jeden příjemný vjem v těle. Tím se vracíte do přítomnosti. - Dotek a teplo
Teplý čaj, deka, objetí, ruka na hrudi – jemný dotek pomáhá tělu uklidnit se. - Pohyb
Krátká procházka, lehké protažení nebo houpavý pohyb mohou pomoci uvolnit nahromaděné napětí.
Bezpečí jako vnitřní zdroj
Postupně se v terapii snažíme, aby pocit bezpečí nebyl vázaný jen na terapeutický prostor, ale stal se vnitřním zdrojem. Něčím, k čemu se člověk může vracet i v běžném životě. Bezpečí neznamená, že už nikdy nezažijeme stres nebo bolest. Znamená to, že máme větší schopnost se k sobě vracet, regulovat své prožívání a pečovat o sebe s laskavostí.
Co si můžete odnést do svého života
Možná právě teď procházíte náročným obdobím. Možná jen cítíte, že je toho „nějak moc“. Zkuste se sami sebe zeptat: “Jak se teď cítí moje tělo? Jsem spíš v napětí, nebo v klidu? Co by mi teď mohlo přinést aspoň malý pocit bezpečí?”
Někdy stačí opravdu málo: zpomalit, nadechnout se, opřít se o něco pevného, být k sobě o kousek vlídnější. Bezpečí není luxus. Je to základní lidská potřeba a je v pořádku o něj pečovat.
Mgr. Tereza Vágnerová
vedoucí KC Jihlava