Když někteří lidé poprvé vstupují do terapeutické pracovny, často podvědomě očekávají „Hollywood“. Představují si magický moment, kdy se jim po hlubokém vhledu rozsvítí nad hlavou žárovka, stará traumata se rozplynou jako pára nad hrncem a oni odejdou jako úplně nový, transformovaný člověk. Doba je rychlá a dost lidí očekává rychlá řešení. Jenže realita je mnohem víc řemeslo než magie.
Past velkých očekávání
Chceme-li v životě změnu, máme tendenci plánovat velkolepě:
- „Od zítřka budu myslet jen pozitivně.“
- „Už nikdy se nenaštvu na šéfa.“
- „Od zítra začnu žít úplně jinak.“
Výsledek? Přetížení, selhání a návrat do starých kolejí doprovázený pocitem, že ta terapie prostě nefunguje. Náš mozek totiž velké skoky upřímně nesnáší. Miluje své vyšlapané cesty – i ty nefunkční – protože jsou známé a bezpečné. Když se pokusíte o radikální obrat o 180 stupňů, spustí se vnitřní alarm, který vás zablokuje.
Kouzlo malého posunu
Skutečná, trvalá změna se rodí z malých kroků. V terapii to znamená, že úspěchem není otočit svůj život naruby za jeden týden. Úspěchem je, když:
- Místo okamžitého výbuchu vzteku napočítáte do tří, než odpovíte.
- Poprvé v životě řeknete tiché, ale pevné “ne” na absurdní požadavek kolegy.
- Uprostřed paniky zvládnete udělat tři hluboké nádechy do břicha.
- Dovolíte si pět minut prožít smutek, místo abyste ho okamžitě zajedli nebo zapili.
Z vnějšího pohledu se tyto věci mohou zdát banální. Nikdo o nich nenapíše do novin, nikdo vám za ně nezatleská. Je to ten moment, kdy přestanete být obětí svých automatismů a stáváte se tvůrcem své reakce, svého života.
V kontextu osobního vesmíru daného klienta jde však o “dobytí měsíce”. Je to nicotný krok pro lidstvo, ale velký krok pro člověka.
Jak se z metrů stávají kilometry
Když uděláte malou změnu dnes, zítra a pozítří, začne fungovat efekt sněhové koule. Každý malý úspěch posiluje vaši víru ve vlastní schopnosti. Mozek si všimne: „Aha, takže já jsem to ustál. Svět se nezhroutil.“ Stará cesta začíná zarůstat trávou a nová, zdravější pěšina se pomalu zpevňuje.
Pokud jste zrovna uprostřed terapeutického procesu a máte pocit, že se posouváte vpřed tempem unaveného hlemýždě, buďte k sobě laskaví. Terapie není sprint. Neměří se rychlostí, ale vytrvalostí, se kterou oslavujete ty zdánlivě nejmenší triumfy. Protože právě z nich se skládá nový život.
Mgr. Milan Štorek
terapeut KC Chrudim
Foto: www.unsplash.com