Není to tak dlouho, co Dům na půl cesty v Havlíčkově Brodě opustila jedna z klientek. Ta měla s naší službou bohaté zkušenosti. A to i před tím, než do ní mohla nastoupit, jelikož jsme jí znali jako návštěvu za jinými uživateli. O pár let později měla do služby nastoupit hned po opuštění výchovného ústavu.
Přestože se po opuštění ústavní výchovy rozhodla jinak, nakonec se naše cesty opět spojily. Do služby přišla až když jí hrozilo, že by mohla přijít o to nejcennější, co momentálně u sebe měla. Uživatelka během poskytovaní služby na sobě aktivně pracovala a plnila cíle, které si při příchodu stanovila. Podařilo se jí splnit i další cíl, který jí ukládala jiná instituce. Po splnění tohoto cíle se mladá maminka rozhodla odstěhovat k jednomu z rodičů.
A proč o tomto příběhu vlastně píšeme? V čem je pro nás tak vzácný?
Uživatelce vznikl ve službě dluh. Nezaplatila za poslední měsíc svého pobytu. Odcházela však se slovy: „Já vám to vše pošlu.“ O jeden měsíc později se sama ozvala s tím, že měla velké výdaje, peníze nemá, ale myslí na dluh v Domě na půl cesty. V dalším měsíci se opět ozvala, abychom jí poslali informace, jak může dluh splatit. Svůj dluh do posledního haléře uhradila. Jelikož víme, v jaké finanční situaci se nacházela, je pro nás její počin velkým symbolem zdravých hodnot a moc si toho vážíme.
V současnosti víme, že se má dobře. Přejeme jí jen to nejlepší a věříme, že nyní již vše zvládne.
tým Domu na půl cesty Havlíčkův Brod