Negativní zprávy ze světa si mnohdy nevybírají, jestli na ně máme zrovna kapacitu. Náš mozek je totiž nastavený tak, aby více vnímal hrozby než pozitivní věci — kdysi nám to pomáhalo přežít, dnes nás to ale může zahlcovat. Když cítíme úzkost, napětí nebo bezmoc, je to přirozená reakce. Neznamená to slabost, ale citlivost v náročném informačním prostředí.
Jedním z důležitých kroků je naučit se vědomě pracovat s tím, kolik informací do sebe pouštíme. Nejde o ignorování reality, ale o nastavení zdravých hranic. Pokud zprávy přijímáme neustále, náš mozek nemá prostor si odpočinout a zůstává v režimu ohrožení. Pomáhá vyhradit si konkrétní čas, kdy se informujeme, a mimo něj se ke zprávám nevracet.
Když čteme, slyšíme nebo vidíme negativní zprávu, může pomoci otázka: „Můžeme s tím něco udělat?“ Pokud ano, i malý konkrétní krok — například pomoc, podpora nebo sdílení — může výrazně snížit pocit bezmoci. Pokud ne, je důležité si vědomě dovolit tu situaci pustit. Neznamená to lhostejnost, ale respekt k vlastním hranicím.
Ve chvílích, kdy nás zprávy začnou zahlcovat, je užitečné vrátit se k přítomnému okamžiku. Úzkost často souvisí s obavami z budoucnosti, zatímco naše tělo existuje tady a teď. Pomáhá zaměřit se na smysly — co právě vidíme, slyšíme nebo cítíme. Tím dáváme mozku signál, že v tuto chvíli jsme v bezpečí.
Svět není pouze negativní
Důležité je také vědomě vyvažovat obraz světa. Média zdůrazňují negativní události. To ale není celá realita. Ve světě se zároveň děje mnoho pozitivního — pomoc, solidarita i pokrok. Když si tyto věci připomínáme, pomáháme si vytvářet realističtější pohled na svět.
Velkou úlevu může přinést sdílení. Když o svých nepříjemných pocitech mluvíme s někým důvěryhodným, jejich intenzita se přirozeně snižuje. To, co se může zdát tíživé a nepřehledné, se v rozhovoru často stává srozumitelným.
Zároveň je dobré vnímat signály, že už toho na nás může být příliš, například neustálé kontrolování zpráv, potíže se spánkem nebo dlouhodobé napětí. V takové chvíli je v pořádku zpomalit a dopřát si odstup. Někdy může pomoci i rozhovor s odborníkem.
A nakonec je důležité nezapomínat na běžný život. Pohyb, příroda, každodenní rutiny nebo drobné radosti pomáhají tělu i mysli vracet se do rovnováhy. Svět není jen souhrn krizí, ale také radostné místo, kde může prožívat příjemné chvíle.
Mgr. Pavel Marčík
psychoterapeut KC Žamberk