Co od nás potřebují slyšet děti o válce na Ukrajině? Jak je v situaci orientovat? Víc než kdy jindy by od nás měly slyšet, že je zodpovědností každého z nás rozpoznat zlo, nečinit zlo, zastávat se slabších a bránit bezpráví.
Válka patří mezi jedno z témat, u nichž si přejeme, abychom o nich s dětmi nikdy nemuseli hovořit. Nyní je ale nezbytné s dětmi o válce, kterou Rusko rozpoutalo vůči Ukrajině, mluvit. Děti teď ochráníme jedině tak, že je neponecháme napospas jejich vlastnímu strachu, fantazii a vzteku, ale pokusíme se jim být oporou, a to i navzdory tomu, že bychom mnozí nějakou oporu teď potřebovali sami.
Co by tedy mělo být obsahem a cílem rozhovorů s dětmi? V prvé řadě by měly od dospělých slyšet, že za válku i její řešení jsou zodpovědní dospělí a že ony jako děti mají právo se na dospělé kvůli válce zlobit. Dále by děti od dospělých měly slyšet, že jsou dospělí ochotni a povinni je chránit.
Pro další vývoj dětí je nesmírně důležité, aby se dospělí od „svých“ dětí nenechali chránit. Ani pomyslně, ani emočně. Neznamená to, že bychom měli děti postavit do bezbranné pozice pouhých pozorovatelů a obětí. Měli bychom jim ale ukázat, že navzdory vlastním velkým emocím, se dovedeme postarat o sebe i o ně.
Jako dospělí bychom teď měli zabránit tomu, aby se děti spolčily proti svým ruským či běloruským spolužákům. I děti potřebují rozumět, že za válku na Ukrajině nemůže jejich spolužák s ruskými nebo běloruskými kořeny. Vinou nás dospělých by bylo, kdyby tyto děti nyní začaly být ostatními dětmi vyčleňovány z kolektivu a ubližovalo se jim.
Děti by právě teď víc než kdy jindy měly slyšet, že je možné spolu nesouhlasit, ale je nezbytné si vzájemně neubližovat.
Děti by se měly od dospělých učit, jak kultivovaně komunikovat o konfliktu. Měly by být povzbuzovány k tomu, aby se uměly zastat těch, komu se ubližuje. Velké války začínají dospělí, kteří nepochopili, že jejich vlastní práva končí tam, kde začínají práva druhých.
Se současnou válkou na Ukrajině děti nic moc udělat nemohou. Mohou se ale učit řešit své malé války, svá dětská trápení a své dětské konflikty tak, aby si uměly chránit své vlastní hranice, ale respektovaly i hranice všech ostatních. Měly by se učit říkat, že se zlobí, že s něčím nesouhlasí, že se jim něco nelíbí, že odmítají zůstávat v situaci, v níž jim někdo ubližuje, nadává nebo se jim posmívá. A měly by se učit všímat si i bezpráví, které se děje druhým. A měly by se učit, jak obětem nabízet podporu a pomoc.
Bc. Martina Zahrajová
sociální pracovnice KC Žamberk