článek převzat z webu www.munimedia.cz, portálu provozovaného Katedrou mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Brno
České školství je s drobnými přestávkami již deset měsíců přesunuté do online prostředí. Distanční forma výuky však prohlubuje rozdíly mezi žáky, protože ti z nejchudších rodin k ní stále nemají plnohodnotný přístup. „Nebude to pravidlem, ale zvětší se procento dětí následujících rodiče,“ sděluje psycholožka Alžběta Formanová z Krizového centra J. J. Pestalozziho v Chudimi. Vzroste následování negativních vzorců chování z domova, protože děti ztratí motivaci a kontakt se vzdělávacím systémem.
Slatiňany – Od počátku pandemie koronaviru se psycholožce Alžbětě Formanové výrazně zvýšil počet klientů, kteří přicházeli do krizového centra z důvodu konfliktů v rodině. V důsledku distanční výuky byli mnozí rodiče nuceni trávit celé dny se svými potomky, čímž se zvýšila míra násilí v domácnostech. Kvůli technické nevybavenosti vypadly ze vzdělávacího systému zejména děti ze sociálně nejslabších rodin, což může mít závažné dopady na jejich budoucnost.
Jaký vliv má distanční výuka na děti ze sociálně slabších rodin?
Myslím si, že děti z chudších rodin současná situace ovlivňuje ve více ohledech. Převažují negativní aspekty online výuky. Stát nebyl vůbec na něco podobného připraven a neexistovala možnost takové rodiny okamžitě vybavit. Většina z nich nemá technické zázemí, jaké by pro distanční formu vyučování potřebovala. Když už vlastní počítač, tak jim často schází připojení k internetu nebo je mají nedostatečné. Někdy se stane, že se více dětí musí u počítače střídat a navíc jej potřebují rodiče pro práci. V tom vidím velmi negativní vliv této formy výuky, takové děti úplně vypadnou ze systému vzdělávání. Obrovský problém to byl hlavně na jaře, nicméně stále přetrvává a není úplně vyřešený. I když se mnoho organizací snaží dodat informační technologie potřebným, stále některé děti zůstávají bez možnosti se takto vzdělávat. I v našem krizovém centru jsme se s několika případy setkali. Školáci bez možnosti připojení k internetu dostávají učení poštou nebo si chodí vyzvedávat materiály osobně. Chybí možnost učit se jako ve škole s potřebnou podporou učitelů. Rodiče nemohou nebo nechtějí pomoci, často nemají potřebné schopnosti ani motivaci. Děti, které se už dříve potýkaly s potížemi při vzděláváním, se s distanční výukou ještě více propadají.
Jaké potíže distanční výuka způsobila v rodinách?
Rodiče většinou nebyli připraveni na to, aby se s dětmi učili a trávili s nimi veškerý čas. Podepisuje se to na psychice všech členů domácnosti a s tím k nám často chodí do krizového centra. Vznikají hádky, konflikty a v obou vlnách koronavirové pandemie se zvýšilo domácí násilí i pití alkoholu. U všech dětí bez rozdílu v rodinném zázemí pozorujeme zvýšení závislosti na internetu a sociálních sítích. Nevídají se se svými vrstevníky, ale živý kontakt nelze nahradit. Setkáváme se v důsledku toho se vznikem různých sociálních fobií a dalších psychopatologických jevů.
V jaké míře mohla současná forma výuky pomoci například šikanovaným školákům?
Myslím si, že jen velmi malé části dětí svědčí distanční výuka. Vypadá to, že vymizely potíže z klasických tříd. I u nás zrušili schůzky klienti, kteří k nám docházeli z důvodu šikanování. Šikana se však přesunula na internet, existuje tedy stále, jen změnila podobu. Třeba přes chat se dříve nevyskytovala v takové míře. Z online výuky mohou profitovat děti, které jsou introvertního založení a raději si plní úkoly ve svém tempu. Vyvstává však problém, že si neosvojí základní sociální návyky, které by získaly ve škole. Mohou se ještě více uzavřít do svého světa, což je znevýhodní v budoucnu. Poznamenat je to může v tom, že nebudou schopné komunikovat a těžko naleznou zaměstnání. V normálním režimu by byly nuceny si sociální návyky osvojovat.
Jak dlouhá doba může znemožnit zpětné osvojení sociálních návyků?
Záleží na více faktorech. Bez dostupné techniky budou děti stále více izolované. Záleží, jak se k problému postaví školy, rodiče a neziskové organizace. Závisí to na možnostech každé rodiny a její snaze se zapojit. Při podpoře ze všech stran je možné dohnat ztrátu v řádu několika týdnů, možná měsíců. Bez ní půjde o větší propad a může to skončit i nutností opakovat ročník. Jedinci mohou ztratit motivaci dále studovat. S tím jsem se setkala nejvíce u dětí z první a druhé třídy základních a z prvního ročníku středních škol. Školáci, kterým na rozdíl od jejich okolí vyhovovala distanční výuka, mají strach vrátit se do klasického vyučování. Pokud začali studovat střední školu, tak se už do ní pravděpodobně nevrátí a je vysoké riziko jejich vypadnutí z celého systému.
Co mohou školy udělat pro motivaci žáků k návratu?
Důležité je, aby vzdělávací instituce respektovaly odlišné podmínky studentů. Lze nabídnout více času na dohnání učiva, doučování a individuální přístup. Zatím však školy nevědí, kdy k návratu do normálního režimu dojde. Nejistota je velkým problémem. Po návratu k prezenční výuce bude nutné nenavalit na žáky velké množství zkoušení. Nejprve by měli učitelé zjistit, jak na tom jejich svěřenci jsou. Například se mohou zaměřit na to, jak děti online výuka ovlivnila, co se mohly naučit a jaké měly přístupy ke vzdělávání.
Setkáváte se u klientů s regresem, který je vrátí zpět ve vývoji?
Často se s tím nesetkávám. Některé děti ale třeba nezvládly učivo za celé období distanční výuky a učitelé na to v září neměli možnost přijít. Nejvíce se to týká žáků třetích a čtvrtých tříd, kterým se rodiče neměli možnost věnovat. Ti teď zaostávají třeba o celý rok. Při klasické výuce by uspěli, ale takto jsou nuceni opakovat ročník.
Jaký věk je rizikový pro nižší šance na doučení dovedností vzhledem k vývojovým cyklům člověka?
V tomto ohledu je klíčová první a druhá třída, která je naštěstí v současné době vyučována prezenčně. Je důležité, že ve škole mohou tyto děti získat základní dovednosti. Nejde jen o čtení, psaní a počítání, ale také o disciplínu, o každodenní vstávání a soustředění se při výuce. Pokud se to někdo nenaučí právě v prvních dvou ročnících základního vzdělání, tak nebude zvyklý na řád, na to, že se ráno brzy vstává a odpoledne se dělají úkoly. Myslím si, že je velmi důležité, aby si děti osvojily učivo celého prvního stupně. Pokud se nezvládnou základní věci, bude to chybět. Podstatné je ale celé základní vzdělání, protože se na ně navazuje. Pokud uteče drobný úsek studia, lze to zvládnout. Nyní se už bavíme téměř o roce, který může jedincům ze sociálně znevýhodněných rodin zcela chybět. To je zásadní ztráta. Myslím si, že bude ve větší míře docházet k opakování ročníků.
Je na větší počet žáků opakujících ročník český školský systém připraven?
To se teprve uvidí, jak to školy budou zvládat, až pandemie skončí. Nepředpokládám, že by se podařilo situaci zvládnout do konce ledna. Pokud budu optimistická, věřím v návrat k běžnému formátu vzdělávání do konce druhého pololetí. Dovedu si představit, že následně dojde k posílení prvních a druhých tříd na základních školách a bude nutné navýšit počet dětí ve třídě. To je ale v rukou ústavních činitelů a nikoli vzdělávacích institucí. Vznikne větší množství zákonů a podzákonných předpisů, které budou muset definovat právě to, co absolventi jednotlivých ročníků budou muset umět. Vím, že se jedná o zavedení slovního hodnocení. Na řadě je tedy vláda a parlament.
Co podle vás způsobí zrušení známkování u státní části maturitních zkoušek?
Povede to podle mého názoru k nižší motivaci studentů, když se bude jednat o složení zkoušky bez nějakého známkového odlišení. Naučí se nezbytně nutné znalosti k projití a nebudou se snažit o vynikající výsledky. Očekávám výjimky, ale bude jich méně než nyní. Obecně nejistota a dlouhá doba distanční výuky vedla k tomu, že i žáci motivovaní k výuce nad rámec školních povinností ztratili zájem.
Jak je možné co nejrychleji změnit současný systém vzdělávání, který nyní ještě prohloubil rozdíly mezi žáky?
Velmi tomu pomohou naše zkušenosti z této doby, které ukáží další směřování. Bude důležité dostat technologie do sociálně slabších rodin, aby děti z nich nebyly ani v budoucnu vyloučené. Doposud se podařilo takto zajistit jen část potřebných. Jsou tam určitá kritéria, která příjemce musí splňovat. Jde o to, aby rodiče podali žádost, nějaká kritéria platí na děti, distribuční organizace musí být blízko jejich bydliště a na početnější rodiny připadá maximálně jeden počítač. Pro budoucnost je zásadní, aby se všem dostalo potřebného technického zabezpečení a možnost vzdělávat se stejně jako vrstevníci. Neméně podstatný je nějaký časový plán návratu k normální výuce. Nepůjde to okamžitě, někteří jednotlivci budou potřebovat měsíce, možná roky. Zcela zásadní roli v tomto ohledu hraje rozdíl mezi školami. V některých nebyli učitelé hned schopni zajistit online výuku a na žácích se to podepíše bez ohledu na sociální původ.
Je neziskový sektor připraven pomoci navrátit znevýhodněné žáky do systému?
Jsem přesvědčena, že takové organizace jsou schopné školákům hůře se potýkajícím s distanční výukou velmi pomoci. Různé sociálně aktivizační služby a oblastní charity jsou na ně přímo zacílené. Až to situace dovolí, tak tyto organizace budou moci docházet do rodin a pomáhat jim. Věřím, že další takové služby ještě vzniknou. Neziskový sektor je zcela zásadní pro dodávku technologií do domácností a pro zapojení znevýhodněných dětí do distanční výuky. Naše krizové centrum je schopné pomoci sociálně slabším rodinám, ale především v oblasti psychologie. Důležité je nejen materiální zabezpečení, ale i řešení problémů uvnitř rodin, kde docházelo často ke konfliktům. Nepřetržitě poskytujeme osobní setkání, online i telefonické konzultace. Bohužel není možné k nám dostat všechny potřebné, protože někteří pomoc vytrvale odmítají. Často se také setkáváme s odříkáváním konzultací v důsledku těžké finanční situace.
Povede podle vás koronavirová pandemie k větší míře dědičnosti chudoby?
Určitě k tomu může výrazným dílem přispět. Nedostatek podpory ze strany rodičů může děti z nízkopříjmových rodin utvrdit v tom, že pro ně není přístupný akademický svět. Zase je to jiné u každého jedince. Většinou potomci následují své rodiče, pokud nedostanou záchrannou ruku z nějaké organizace. Jestliže měli vzor třeba v učiteli, tak se ztrátou kontaktu se tyto vazby zpřetrhaly a už se to možná nepodaří napravit. Nebude to pravidlem, ale zvětší se procento dětí následujících rodiče.
Jaké důsledky to bude mít pro stát?
Dojde k opakování cyklů z původních rodin. Pokud se v nich vyskytoval alkoholismus a násilí, tak vzrůstá pravděpodobnost zopakování těchto problémů v životě dítěte z takového prostředí. Přenáší se to tedy na další generace. Stejně tak neúcta ke vzdělání povede k tomu, že současné děti ji přenesou na své potomky. A k tomu právě přispívá distanční výuka. Některé sociálně slabší rodiny vedla současná situace k velkému uskromnění, byť už předtím měly málo peněz. Budou hledat způsoby doplnění rozpočtu a děti pošlou do práce, ačkoli by měly příležitost vystudovat například učňovské obory.
Postihují potíže spojené s distanční výukou i děti ze středních a bohatších vrstev společnosti?
Také se s tím setkáváme. Stává se, že třeba všechny počítače jsou doma obsazené rodiči, kteří pracují z domova. Potomci nemají možnost zapojit se do výuky. Lidé s více dětmi si nemohou dovolit koupit třeba pět počítačů a lepší internetové připojení. Dalším důvodem potíží jsou malé byty, kde není možné zabezpečit prostor pro vzdělávání všech členů domácnosti. V krizovém centru se často setkávám s tím, že i rodiče ze střední příjmové skupiny nebyli zvyklí být úplně celý den s dětmi. Vznikají konflikty. Děti třeba bojkotují školní povinnosti, aby si získaly pozornost rodičů, a je to celkově velmi náročné. Myslím si ale, že zásadnější problém představuje současná situace pro děti z nejhorších sociálních podmínek.