I Vy můžete pomoci I Vy můžete pomoci
dárcovský účet č. 4289681369/0800
Navigace Facebook

Děti truchlí jinak než dospělí

/ Aktuality / Centrum J. J. Pestalozziho

Zemře-li někdo blízký, je to těžké nejen pro dospělé, ale je to náročné období i pro děti. Rodiče přitom často váhají, zda je brát na pohřeb. Nevědí, jak je uchránit před tíhou truchlení a jak s nimi o smrti mluvit a nezpůsobit jim zbytečnou bolest.

V první řadě je důležité si uvědomit, že děti truchlí jinak než dospělí. Smrt v rodině bude však pro dítě o to těžší, ztratí-li zároveň pocit jistoty a bezpečí, cítí-li negativní napětí v rodině a na své otázky nedostane pro něj srozumitelné odpovědi. Vedle vyrovnávání se se ztrátou se pak dítě navíc cítí i velmi osamělé.

Pomoci zvládnout tyto situace mohou i následující doporučení, jak dítěti náročné období po úmrtí blízkého člověka usnadnit:

  • Nikdy dítěti nelžeme.  Jednáme upřímně a otevřeně. Pro dítě je důležité sdílení bolesti i smutku a posílení citových vztahů v rodině. Společné vzpomínání na zemřelého a připomínání společných zážitků je pro dítě velmi důležité.
  • Opakovaně dítě ujišťujeme, že je a bude v bezpečí, je milované a může se na nás vždy a ve všem spolehnout. Když se dítě bojí samoty, měli bychom být s ním. Má-li potřebu být samo, nevnucujeme se mu. V době bezprostředně po úmrtí to bývá snazší, lidé jsou více semknutí a pomáhají si.
  • Vytvoříme bezpečné prostředí, kde dítě může plakat a být smutné. Smutek ze ztráty má být prožit. Ujistíme dítě, že plakat při zármutku nevadí a je to přirozené, že se mu uleví, a že i my pláčeme, protože i my jsme smutní. Násilně dítě nerozveselujeme, dobře prožitý smutek je důležitým krokem při vyrovnávání se se ztrátou.
    Připravíme se ale i na to, že dítě nemusí být smutné a chová se, jako by se ho smrt blízkého člověka nedotkla. Neznamená to, že by blízkého nemělo rádo, ale je to jeho způsob, jak reagovat na smrt v rodině. Respektujme to a mějme na paměti, že děti prostě truchlí jinak než my dospělí.
  • Pro děti předškolního věku je nepředstavitelná konečnost života, proto je s nimi potřeba opakovaně a citlivě o smrti mluvit a správně pojmenovat, co se stalo. Je důležité nepoužívat výrazy spí, odešel, raději použijme slova smrt, je mrtvý, nežije.
  • Nebrání-li tomu jiné okolnosti, vezmeme dítě sebou na pohřeb. Je-li dítě součástí této události, má možnost ji s ostatními spoluprožívat. Obřad pohřbu, spojený se slavnostním oblečením, hudbou, květinami, hostinou a setkáním s dalšími příbuznými, bude dítě vnímat jako rituál rozloučení a ten mu pomůže se se smrtí vyrovnat. Zabráníme-li mu však v účasti na pohřbu, znejistíme ho a může se cítit opuštěné.
  • Škola je specifické prostředí zaměřené na výkon, které děti navštěvují bez ohledu na to, co se v jejich rodině stalo. Je možné, že dítě bude nějaký čas v plnění školních povinností selhávat. Nezlobme se proto na ně, domluvme se s třídní učitelkou a zkusme najít na půdě školy spojence.
  • Nadále s dítětem vzpomínejme na zemřelého. Pomohou fotografie i návštěva míst, kde byli společně. Zapojit vzpomínky do každodenního života je správné a pro dítě zcela přirozené.

Tím vším usnadníme dítěti zvládání smutku a prožívání ztráty, aby se mohlo snáze a rychleji vrátit k dětské bezstarostnosti. Pokud máte pocit, že Vy nebo Vaše dítě má problém se se smrtí někoho blízkého vyrovnat, jsme tu pro vás, nebojte se na nás obrátit, citlivě Vás tímto náročným obdobím doprovodíme.

 

Bc. Martina Procházková
sociální pracovnice KC Žamberk

Zdroj: www.cestadomu.cz