I Vy můžete pomoci I Vy můžete pomoci
dárcovský účet č. 4289681369/0800
Navigace Instagram Facebook

Den památky zesnulých je šance povídat si s dětmi. Využijte ji!

/ Archiv aktualit

Nezapomínejme při všech těch halloweenských oslavách, veselých i strašidelných maskách a dýních také na podstatu svátku zesnulých.

Najděte si chvilku a popovídejte si s dětmi o jejich předcích. Jací byli, jaké na ně máte vzpomínky. Třeba i o tom, jak zemřeli, o smrti, o tom, že život jednou končí. Uctěte památku zesnulých a zanechte v dětech vzpomínky na ty, které možná sice nepoznaly, ale i tak jsou součástí jejich historie.

Jak to můžeme udělat?

Zapalte společně svíčku za zemřelého. Pokud máte, vezměte fotografie či jiné předměty, které zemřelého připomínají. Vyprávějte o tom, jaký byl, jaký jste s ním měl(a) vztah. Co pro vás znamenal, co jste se od něj naučil(a), čím vás dokázal(a) rozesmát nebo naopak čím vás dokázal rozzlobit, na co vzpomínáte nejraději. Sdílejte i další informace, které jste nezažili, ale víte o nich z vyprávění – o jeho dětství, vylomeninách, oblíbených jídlech apod.

Je možné, že takové vzpomínky vyvolají smích, pláč, někdy vše dohromady. Je to v pořádku. Není třeba se bát před dětmi projevit emoce. Aby jim dítě lépe porozumělo, je vhodné je nějak okomentovat: „Teď pláču, protože jsem babičku měla moc ráda. Pekla ty nejlepší buchty na světe, a když jsem byla malá, zaplétala mi copánky, jako já teď tobě. Chybí mi. Ale mám na ní krásné vzpomínky a jsem vděčná, že jsem mohla takovou babičku mít.“

Fantazii se meze nekladou. Nechte se vést tím, co se objeví.

Mluvit s dětmi o smrti se nemusíte bát. Děti jsou zvídavé a tak je i téma smrti často zajímá a mají kolem něj spousty otázek. Nebojte se dát jim prostor se ptát. Jen je třeba být citlivý a přizpůsobit způsob komunikace a odpovědi jejich rozumové a emoční vyspělosti. Někdy může náš vlastní smutek v dětech vyvolat obavy – ujistěte je, že je vše v pořádku. Pláču, ale pláč ke smutku patří. A když někdo zemře, často se druzí lidé cítí smutní. I smutek ale má svůj konec a po něm zůstávají hezké vzpomínky a jiné dary, kterými nás člověk za svého života obdaroval. Třeba, že nás naučil jezdit na kole, vařit, dodával nám odvahu v náročných situacích, atd.

Mgr. Tereza Vágnerová
vedoucí KC Jihlava