Jsou děti, které neusínají v pocitu bezpečí. Děti, jejichž svět nemá pevné hranice, jistotu návratu ani klidné místo, kde by mohly složit tělo i duši. Jejich dětství se odehrává v pohybu, v nejistotě, v neustálém přizpůsobování se okolí. A přesto jsou to stále děti – se svou citlivostí, zranitelností, hravostí, touhou být přijaty, potřebou bezpečí.
Mezinárodní den dětí ulice (v Česku připomínaný 31.1.) může být chvílí k zastavení a výzvou k všímavosti. K jemnému vnímání těch, kteří žijí na okraji naší pozornosti. K ochotě dívat se bez odsuzování – na děti, jejichž těla se naučila být neustále ve střehu, jejichž srdce se často učí mlčet, aby přežilo. Tyto děti, si nesou zkušenost, že svět nemusí být bezpečný – a přesto v sobě mají sílu žít, hledat své dobré místo…
V krizovém centru víme, že uzdravení nezačíná slovy, ale pocitem/prožitkem. Pocitem, že je někdo nablízku. Že nemusíš být sám. Že můžeš na chvíli zpomalit. Že tvé emoce mají místo. Že tvé tělo může na okamžik povolit napětí. I malý zážitek bezpečí může být začátkem změny. I krátký okamžik dobrého lidského kontaktu může znamenat víc, než si dokážeme představit.
Každé dítě potřebuje vědět, že někde existuje místo, kde může být přijato takové, jaké je. A takové místo se snažíme každý den v krizovém centru tvořit.
Za krizové centrum děkujeme všem, kteří zůstávají citliví, otevření a všímaví k tomu, co se děje kolem nich a k těm nejzranitelnějším zvláště.
Mgr. Tereza Vágnerová
vedoucí KC Jihlava