Občas se můžeme v různých médiích a nejenom psychologické literatuře, setkat s pojmem přenos. Co si pod tímto pojmem ale laik může představit?
Přenosem rozumíme situaci, kdy osoba přenáší své minulé zkušenosti, vztahy, city a neuvědomovaná očekávání na jinou osobu (Hartl, Hartlová, 2009). V tu chvíli se snažíme v podstatě znovu odehrát nějaký minulý vztah nebo zkušenost. Člověk jako dítě prošel mnoha interakcemi s rodiči a jejich zástupci (např. prarodiči) a některé zážitky s nimi pro nás mohly být bolestivé. Elementy zkušeností z dětských let vždy hrají jistou roli v dospělém chování a dospělých vztazích.
Přenos nejčastěji můžeme pozorovat v psychoterapii, ale každý z nás ho zažívá v podstatě ve všech oblastech našeho fungování. V běžných lidských vztazích osoba, která je příjemcem přenosu jedná buď tak, že přenosová zkreslení koriguje, nebo si přenosovou roli přisvojuje a jedná podle ní (Vybíral, Roubal, 2010). V běžném životě se tak můžeme dostat do situací, kdy jsme emočně extrémně zranitelní, protože v tu chvíli s druhou osobou odehráváme nějaký emoční stav z dětství, což může vést k tomu, že nás druhý ještě více zraní nebo vztah s námi přeruší.
Pojďme si to ukázat na příkladu:
Ivana se vrací z týdenní služební cesty do svého bytu, kde žije se svým přítelem Jakubem. Ten slyší její pozdrav ode dveří a bere si na uši sluchátka. Ivana za ním přijde do pokoje a nadšeně jej zdraví. Jakub si sundává sluchátka a odpoví ji nezúčastněně na pozdrav. Ivana mu živě vypráví své zážitky, ale on reaguje úsečnými odpověďmi, téměř s ní nenavazuje oční kontakt a jeho mimika je nevýrazná. Ivaně se zdá, že něco není v pořádku a ptá se ho, jestli se cítí dobře. Jakub odpovídá, že je pouze unavený. Ivana by s ním ráda naplánovala výlet na další den, protože se dlouho neviděli, ale Jakub to chce nechat na později. Znovu se ujišťuje, zda je Jakub v pořádku a ten hovoří opět o únavě a jde si lehnout.
Před dvaceti lety se šestiletý Jakub těší na plánovanou návštěvu svého otce. Jakubovi rodiče jsou dva roky rozvedení a otec si našel novou přítelkyni. Shodou okolností má otec Jakuba v den plánované návštěvy narozeniny a Jakub mu nakreslil narozeninové přání a s pomocí matky upekli dort, který Jakub ozdobil. Na tátu se moc těšil, protože ho má moc rád. Přáníčkem a dortem mu chtěl udělat radost. Otec ale ten den nepřijel. Jakub s mámou na něj čekali. Matka se snažila situaci zachránit tím, že Jakubovi sdělila, že otec nastoupil do špatného vlaku a má zpoždění. Jakub se ptá matky, proč s nimi táta nebydlí. Matka ho odbývá a nechce o tématu mluvit, místo toho mu chce dát na talíř jídlo. Jakub vztekle odmítá, nechce jíst nic, dokud táta nedorazí. O pár hodin později, vidíme Jakuba, jak v záchvatu vzteku trhá přáníčko pro otce, není k uklidnění, utíká do svého pokoje, lehá si do postele a tam pláče. Otec nedorazil. Chvíli po tomto zážitku se otec a jeho přítelkyně přestěhovali do zahraničí a s Jakubem se téměř nevídali.
Z příkladu je patrné, že Jakub je velice citlivý na to, když osoby, ke kterým je velice citově připoutaný, z jeho života zmizí (např. odjedou na dovolenou, služební cestu apod.). V dospělém životě na to reaguje emočním stažením a pasivní agresivitou, což bylo pro Ivanu nesrozumitelné. V dětství se to ale nevědomě naučil jako v reakci na silné emoce zklamání a smutku, které ve výše popsané situaci zažíval. Přenos je pro psychodynamické psychoterapeuty (autor článku má výcvik v tomto směru) základním principem terapeutického vztahu. Jak píše Suzan Howard (2008) pro klienta může být přenosových vztah zneklidňující, protože na terapeuta se dívá jako na někoho, kdo je silnější, více se ve věcech vyzná a je schopný se postarat o jeho potřeby. To podnítí rané touhy po blízkosti a důvěrnosti a po tom, aby se o něj někdo staral, a také strach z toho (Howard, 2008).
V závěru považuji za vhodné zmínit, že terapeut reaguje na klientův přenos tzv. protipřenosem (přenášení nevědomých očekávání terapeuta na klienta), ale o tom třeba někdy jindy. Porozumíme – li principu našeho přenosu, umožní nám to pochopit a tím i usnadnit komplikovaný vztah vůči osobám a situacím, ke kterým se váže.
PhDr. Vít Petrů
psycholog KC Žamberk
Zdroje:
HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-569-1.
HOWARD, Susan. Psychodynamická psychoterapie. Praha: Portál, 2008. Stručný přehled. ISBN 978-80-7367-455-7.
VYBÍRAL, Zbyněk a Jan ROUBAL, ed. Současná psychoterapie. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-682-7.