Podpořte nás Navigace Search Facebook

Chrudimský deník: Úzkosti, ztráta sexuální identity. Děti po covidové izolaci cítí bezmoc

/ Aktuality , Tiskové zprávy / Centrum J. J. Pestalozziho

článek převzat z webu Chrudimského deníku

Mohlo by se zdát, že domácí covidová izolace dětí, ztráta kontaktů a komplikované návraty do školních lavic jsou problémy, které jsou již dávno vyřešené. Ve skutečnosti to je spíše naopak. Potíží stále přibývá, jen nejsou tak viditelné.

„Kvůli dění v posledních dvou letech bývají problémy tak hluboké, že vyžadují odbornou pomoc více než kdy jindy,“ potvrdila vedoucí Krizového centra v Chrudimi Lenka Svobodová.

Čtyřicetiletá žena z Chrudimska, která si přála zůstat v anonymitě, v posledních dnech pozoruje, že se s její dvanáctiletou dcerou něco děje. „Z veselé holky je mrzout, někdy nepromluví celý den. V noci nespí, špatně jí. Ve škole se zhoršila, výuku nezvládá,“ svěřila se žena, která se rozhodla vyhledat odbornou pomoc. Tu chce najít právě v chrudimském Krizovém centru, které je součástí Centra J. J. Pestalozziho.

V doprovodu rodičů tam přicházejí děti, které mají problémy doma, ve vztazích, v komunikaci, v sociálních kontaktech, v návratu do škol. Sebepoškozovaly se, trpěly úzkostmi, strachy, depresemi.

„Situace v současné době vygradovala. Děti neřeší jeden či dva problémy. Jsou zaveleny obtížemi, které se během dvou let prožitých v izolaci nahromadily. Naučily se přežívat v daném režimu a nyní se od nich již pár měsíců chce, aby zase žily jinak a ještě by to pro ně mělo být přirozenou samozřejmostí, tedy ideálně bez jakékoliv dopomoci druhého. Často to nejde. Návrat není tak snadný,“ zdůraznila Svobodová.

Osmiletá Veronika nemohla jít ani k zápisu. „Těšila jsem se tam. Jsem moc ráda, že můžu chodit do školy a vidět se s kamarádkami,“ usmála se. Její starší bratr Ondřej je ale na tom o trochu hůře. „Jsme rádi, když si pozve kamaráda, je to jen zřídkakdy. Distanční výuku zvládal dobře, ale při přijímacích zkouškách na víceleté gymnázium se ukázalo, že byla výuka značně pozadu, takže dané úkoly třeba z geometrie neměl šanci vyřešit. Prostě to neprobírali,“ poznamenal jejich tatínek Milan.

Neúměrný tlak

Podle psychologů Krizového centra se na stresu dětí někdy podílejí i učitelé, kteří s končícím školním rokem často neúměrně tlačí na školní výsledky a nejsou ochotní tolerovat konflikty v kolektivu.

„Na děti je vyvíjen tlak ze všech stran. Pociťují beznaděj ze ztráty kontroly nad situací. Stále se setkáváme s dětmi, které přetlak a úzkost řeší nějakou formu sebepoškozování,“ potvrdila Svobodová.

U dívek, ale i chlapců se podle jejích slov stále častěji rozvíjejí poruchy příjmu potravy. Kompenzují svou bezmoc nadměrnou kontrolou svého jídelníčku, hlídáním váhy, případně zvracením. Když se k tomu přidá strach rodičů o život dítěte a jejich tlak na změnu režimu, potom se ocitnou v začarovaném kruhu, z kterého je velmi těžké vystoupit.

Na psychology se také čím dál více obracejí adolescenti, kteří hledají svoji sexuální orientaci, cítí se být více příslušníkem druhého pohlaví, než jak se narodili.

„Takové děti nám říkají, že něco je špatně. Necítí se dobře, cítí, že jsou jiní, mají zmatek samy v sobě. Když se svěří doma či kamarádovi, bývají nepochopeni. A opět vzniká tlak a pochybnosti o sobě samém. K tomu se přidávají další a další obtíže – potom si začnou ubližovat, trápit se hlady, zvracet,“ popsala vedoucí Krizového centra.

Pomůže terapeutka

Čím komplikovanější problémy jsou, tím více je pak náročnější pomoc. S dětmi v chrudimském Krizovém centru dosud pracoval psycholog, který pro práci využíval prvky terapie. Ale ukázalo se, že už je nutná pomoc dětského terapeuta. Krajský úřad v Pardubicích žádost centra podpořil, a tak dětská terapeutka nastoupí 1. července a čeká ji spousta práce.

Krizové centrum v Chrudimi sídlí ve Štěpánkově ulici v sousední budově pošty. Jeho služby jsou zdarma a klient může zatelefonovat na čísla 469 623 899, 725 838 213, napsat anebo osobně přijít. Vše je možné zvládnout pod rouškou anonymity.