„Život ti nedluží štěstí, ale dává ti každý den možnost ho vytvořit.“ – Dalajláma
Světový den štěstí je příležitostí připomenout si něco, na co v náročných životních situacích můžeme zapomínat. Tedy že štěstí není trvalý stav, ale že jsou to často krátké, křehké okamžiky. Tyto okamžiky však lze vnímat, posilovat a znovu se k nim vracet – a to i během náročných obdobích.
Nemusíte být silní a vše zvládat…
V krizových situacích lidé často od druhých slyší, nebo dokonce sami sobě říkají, že musí být silní. To samo ale pocit štěstí nepřináší. Když si říkám “musím být silný”, rozjíždím v sobě několik konkrétních procesů:
- Zvyšuje se tím napětí a vnitřní tlak. „Musím být silný“ automaticky nastavuje laťku, které může být v dané stiuaci těžké dosáhnout. Tělo reaguje napětím – stažené svaly, vyšší srdeční tep, zrychlené dýchání. Už to samo může vést k pocitu vyčerpání nebo „nepřirozené bdělosti“ – zvýšené aktivaci.
- Často to také vede k automatickému potlačení emocí. Tato formulace totiž implicitně říká: „Nemohu projevit strach, smutek, úzkost…“ Emoce nejsou potlačené jen v mysli, ale i tělesně: slabý či chybějící pláč, napjaté ramena, sevřená hruď.
- V dlouhodobém horizontu takové nastavení paradoxně snižuje schopnost zpracovávat stres a bolest.
- A v neposlední řadě to může vést k odpojení od druhých lidí – tlak na sebe, že „musím být silný“ pak s sebou nese přesvědčení, že se nemohu spolehnout na ostatní, musím všechno zvládnout sám. Tím ztrácíme možnost přirozené podpory od blízkých lidí, což opět vede k dalšímu oslabení pocitu bezpečí a štěstí.
- A pokud „síla“ nestačí, může přicházet pocit selhání – „Nejsem dost silný“ – takové vnitřní přesvědčení může posilovat úzkost, vinu a snižovat sebevědomí.
Mnohem užitečnější je tedy dovolit si být citlivý a všímavý sám k sobě . Všimnout si i malých záblesků chvilkové úlevy, prožitkům klidu nebo radosti. Světový den štěstí nám totiž nepřipomíná povinnost být šťastní. Může nám ale připomenout, že máme právo štěstí zažívat. A v náročných situacích vnímat to, co nás drží při životě: vztahy, co nám dává smysl, pocit bezpečí, dobré ukotvení v těle, drobné okamžiky radosti, lidskosti, chvíle v přírodě, … Místo „musím být silný/á“ si můžeme říkat: „Je v pořádku cítit, co cítím.“ To posiluje vnitřní stabilitu více, umožňuje nám to vnímat (sebe)podporu a zachovat si energii, místo aby vás to vyčerpávalo.
Pro krizové centrum je toto téma důležité i proto, že pocity štěstí a to, co je s nimi spojeno, vnímáme jako zdroj. Nejde o popření či vyhnutí se utrpení, smutku, bolesti, ale jako schopnost vedle tohoto zaznamenávat a využívat i to, co nás posiluje. Učit se všímat si i drobných pocitů štěstí podporuje trénovat psychickou odolnost, regulaci emocí a naději.
Tři drobná cvičení všímavosti k pocitům štěstí
- Mikro-okamžik
Zastavte se na 30–60 sekund. Položte si otázku: „Je v této chvíli něco o 1 % lepšího, než bylo před chvílí?“ Všimněte si tělesného pocitu, který s tím souvisí (teplo, uvolnění, nádech). Smyslem není radost vyrobit, ale zachytit ji, když se objeví. - Tělo ví, kdy je mu dobře
Zavřete oči a pomalu projděte pozorností tělo. Najděte jedno místo, které je neutrální nebo příjemné. Zůstaňte u něj tři klidné nádechy a výdechy. Štěstí se často objevuje nejprve v těle, ne v myšlenkách. - Pojmenování
Když se objeví příjemný okamžik, potichu si řekněte: „Teď cítím klid / vděčnost / radost.“ Nepřidávejte hodnocení, jen název. Pojmenování prožitku posiluje schopnost emoci uložit a vybavit si ji později.
Trénink toho, jak si pocity štěstí vědomě přinášet do života:
Nehledejte zaručené návody na to, jak být šťastní. Přistupujte ke svému štěstí kreativně – hledejte, v jakých situacích se štěstí objevuje samo. Sledujte, co mu otevírá dveře (kontakt s někým milým / blízkým, pohyb, ticho, tvoření, příroda) a tyto kvality a zážitky si pak dovolte více pouštět do svého života.
Vytvářejte si svou „zásobárnu zdrojů“ a ty pak vědomě využívejte. Krátké, každodenní okamžiky (2–5 minut) mají větší efekt než vzácné „velké zážitky“. Všímejte si jich, pěstujte je, radujte se z drobností a maličkostí.
Když se cítíte dobře, vědomě se nadechněte a vnímejte tělo. Prožijte tuto chvíli do nejmenších detailů. Tím učíte nervový systém, že bezpečí a štěstí jsou vám dostupné, můžete si je samy zpřístupnit. Sdílejte svou radost! Sdílením se každá radost – i velmi malá – násobí. Stačí jedna věta: „Dnes se mi líbil tenhle moment…“
A nezapomínejte – ne každý den je den štěstí. A tak je to naprosto v pořádku. I pouhá laskavost k sobě je určitou podobou štěstí. Nedaří se vám? Byl dnes den blbec? Udělejte pro sebe něco milého, napusťte si vanu, pusťte si oblíbenou písničku, úklid nechte na zítra a místo něj si odpočiňte nebo dělejte něco sobě milého.
Mgr. Tereza Vágnerová
vedoucí KC Jihlava