Mít bratra nebo sestru s ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) může být pro rodinu velkou výzvou. Zatímco se často mluví o samotných dětech s ADHD a jejich rodičích, málokdy se věnuje pozornost sourozencům, kteří se s touto diagnózou sourozence učí žít každý den. Jejich zkušenosti jsou různorodé, plné emocí a často vyžadují velké pochopení a podporu.
Emoční horská dráha: Od frustrace po lásku
Sourozenci dětí s ADHD často zažívají celou škálu silných emocí. Může to být frustrace a vztek z neustálých konfliktů a hádek, které jsou v rodinách s ADHD častější. Chování sourozence s ADHD, jako je impulzivita, nepozornost nebo hyperaktivita, může být provokativní a vyčerpávající. Dny doma se pak mohou zdát nepředvídatelné a chaotické.
Na druhé straně je tu ale hluboká láska, empatie a ochota pomáhat. Mnoho sourozenců si uvědomuje, že jejich bratr nebo sestra “za to nemůže” a snaží se pochopit specifika jejich chování. Někdy mohou převzít i nadměrnou zodpovědnost, například se snaží vyhýbat konfliktům nebo dělají pro sourozence více věcí, což může vést k pocitům vyčerpání a ublížení, pokud se jim nedostane zpětné vazby.
Pocit neviditelnosti a volání po pozornosti
Děti s ADHD často vyžadují mnohem více pozornosti rodičů, což je logické vzhledem k jejich potřebám. To ale může u ostatních sourozenců vyvolat pocit, že jsou přehlíženi nebo že na ně rodiče nemají tolik času. Mohou se cítit “neviditelné a nedůležité” a stáhnout se do sebe, nebo naopak začít volat po pozornosti vlastním chováním.
Rodiče se často snaží tento nepoměr vyrovnávat, například individuálními aktivitami nebo snahou vynahradit sourozencům nedostatek pozornosti. Klíčové je, aby si děti, které ADHD nemají, uvědomily, že si rodiče všímají jejich potřeb a oceňují jejich trpělivost.
Sociální dopady a izolace
Život v rodině s ADHD může ovlivnit i sociální život sourozenců. Někdy se rodiče vyhýbají společenským akcím nebo rodinným setkáním kvůli nepředvídatelnému chování dítěte s ADHD. To může vést k tomu, že sourozenci zažívají sociální izolaci a mají méně příležitostí k setkávání s vrstevníky mimo školu.
Také se mohou setkávat s nepochopením ze strany širší rodiny nebo přátel, kteří nemusí rozumět projevům ADHD a mohou kritizovat rodičovské postupy.
Učení se toleranci a empatii
Navzdory všem výzvám, vyrůstání se sourozencem s ADHD často posiluje v dětech empatii, toleranci a schopnost řešit problémy. Učí se lépe chápat odlišnosti, zvládat frustraci a rozvíjet komunikační dovednosti. Mnozí rodiče zmiňují, že jejich děti bez ADHD se naučily větší zodpovědnosti a péči o svého sourozence.
Jak pomoci sourozencům?
- Věnujte jim individuální pozornost
Pravidelně si vyhraďte čas jen pro ně, dělejte aktivity, které je baví, a poslouchejte jejich pocity. - Vzdělávejte je o ADHD
Vysvětlete jim, co diagnóza znamená a proč se jejich sourozenec chová jinak. Pomůže jim to k pochopení a snížení frustrace. - Validujte jejich emoce
Dejte jim najevo, že je v pořádku cítit vztek, smutek nebo frustraci. Měli by mít bezpečné místo, kde se mohou vypovídat. - Zapojte je do řešení problémů
Společně hledejte strategie, jak se vypořádat s náročným chováním sourozence s ADHD. Může to posílit jejich pocit kompetence. - Podpořte jejich zájmy a přátelství
Zajistěte, aby měli dostatek příležitostí k rozvoji vlastních koníčků a k setkávání s kamarády.
Život se sourozencem s ADHD je komplexní a plný protikladů. S otevřenou komunikací, pochopením a láskou se však mohou sourozenecké vztahy rozvíjet pozitivně a být pro všechny obohacující.
PhDr. Pavlína Hlaváčová
psycholožka KC Chrudim