Od září 2023 pracuji na částečný úvazek v Krizovém centru v Žamberku jako speciální pedagog, etoped. Při realizaci prvního kontaktu s dítětem a jeho rodinou se zaměřuji na zjištění anamnestických údajů a posouzení sociální situace rodiny. K tomu, aby se děti otevřely se svým trápením, často pomáhají hry s emočními kartami, techniky sandtray nebo arte-terapeutické techniky.
Moje činnost tedy vychází nejprve z komunikace s dětmi a rodiči, z poznání jejich potřeb a následně vyhodnocení nápravných a kompenzační postupů. Pokud se mnou rodiče spolupracují, pak to celou práci usnadňuje.
Zatím jsem se v krizovém centru setkávala s dětmi a mladými lidmi ve věku 6–14 let, u kterých se často projevovala emocionální nezralost.
Rozdělila bych své klienty na dvě skupiny:
1) Děti s úzkostmi
Nejprve na ty děti, které mají obecně problémy s úzkostmi, například jít ráno do školy, prezentovat před třídou svoje referáty nebo komunikovat s vrstevníky. Mnohdy děti mají plnou podporu a pozornost svých rodičů a ti již nevědí, jak svým dětem pomoci. Dětem nabízím podporu komunikovat svoje problémy v bezpečném prostředí, práci s vlastními zdroji, případně nácvik některých sociálně – emočních dovedností a v neposlední řadě nácvik seberegulačních technik jako jsou relaxační a dechová cvičení, zklidnění mysli, mapování vlastních kompetencí, přepnutí pozornosti k jiným kreativním aktivitám apod.
Zde plně využívám výcviku v trauma respektujícím přístupu, který jsem absolvovala u Society for all, z.s. (SO-FA). Tento respektující přístup nabízí pomoc například dětem s psychomotorickým neklidem, kteří nejsou schopni nežádoucí projevy ovládnout svou vůlí. Přístup omezuje regulaci okřikováním za tyto projevy, které pouze zvyšuje psychické napětí. Jednou z možností podpory dětí s psychomotorickým neklidem je, že jim nabízím vhodné pomůcky, které jim umožní naplnění potřeby této fyzické aktivity způsobem, který při vyučování neruší ostatní spolužáky.
2) Děti procházející zátěžovou situací
Do druhé skupiny dětí, se kterými se setkávám, bych zařadila děti, které procházejí nějakou zátěžovou, často rodinnou situací, která se promítá do jejich chování v kolektivu vrstevníků. Do klientely řadím i jejich rodiče, kteří se se mnou zamýšlejí nad péčí o děti, nad jejich denním režimem, nastavenými hranicemi a domácími pravidly. Práce se zde často dotýká otázek smysluplně stráveného času, závislosti na sociálních sítích, mobilu nebo PC hrách. Posilování rodičovských kompetencí často podporuji i s odkazem na další navazující služby, například na střediska výchovné péče, kde je možné dlouhodobě motivovat k realizaci podpůrných opatření.
Formalizovaným výsledkem krizové pomoci jsou doporučení těchto podpůrných výchovných opatření. Faktickým výsledkem intervence je pak zlepšení situace dítěte ve škole a v rodině.
PhDr. Michaela Pachelová, Ph.D.
speciální pedagog KC Žamberk