Článek byl převzat z webových stránek iRozhlas.cz.
Česko má problém. Selhává v pomoci dětem a mladistvým s duševními problémy. Dětí, které potřebují odbornou péči, stále přibývá, zatímco dostupné pomoci a odborníků je stále málo. Nejhůře jsou na tom adolescenti, jenže právě ti přestávají systému péče důvěřovat. „Mladí lidé preferují vyhledat pomoc mezi svými blízkými a nemají takovou důvěru v odborné instituce a služby,“ upozorňuje Barbora Pšenicová z organizace Nevypusť duši.
„Dobrý den, z kapacitních důvodů nové termíny nedáváme, je plno. Zatím nedáváme termíny ani na příští rok.“ Matka teď už dvanáctiletého Vojty prochází na mobilu e-maily, které loni na podzim posílala dětským psychiatrům a do psychiatrických nemocnic. Server iROZHLAS.cz pravé jméno Vojty i jeho rodičů zná, ale respektuje jejich přání zůstat v anonymitě. Vojtova matka je jedním z mnoha rodičů, kteří v posledních letech na vlastní kůži zažili nedostatek dětských psychiatrů a klinických psychologů v Česku.
Prvních náznaků toho, že se synem něco není v pořádku, si rodiče všimli loni v červnu. Na konci letních prázdnin před návratem do školních lavic se ukázaly ještě výrazněji. „Nabralo to na obrátkách. Furt byl zakuklený, choval se úplně jinak, než jsme ho znali, tak jsme začali pátrat.“
Rodiče zjistili, že se Vojta svěřoval kamarádce. Ta je na problémy pak i sama upozornila. „Povídali si o tom, jak se mají. On jí děkoval, že ho vyslechla a že jí mohl říct, že se trápí, že mu není dobře, že nechce být na světě a že si přijde zbytečný. A že to trvá už tři roky, tyto myšlenky,“ popisuje matka, co se od dívky rodiče dozvěděli.
Když se Vojty rodiče na jeho pocity zeptali, tak je potvrdil: „Řekl, že je to pravda, že mu není dobře, že tu nechce být na tom světě.“ Kromě potvrzení černých scénářů se rodiče ale od syna dozvěděli i to, že chce, aby mu někdo pomohl. Měli před sebou dítě, které s nimi mluvilo o svých problémech a prosilo je o pomoc. Jenže dostat se k okamžité pomoci je v Česku v současné situaci téměř nemožné.
Radiožurnál oslovil všechny kraje s dotazem na dostupnost a kapacity psychiatrické péče. V odpovědích zaznívá: nedostatek ambulantních psychiatrů, velmi dlouhé čekací doby, noví pacienti nejsou přijímáni do péče, péče je po kraji rozprostřená nerovnoměrně, nejtíživější je situace v dětské a dorostové psychiatrii…