Proč je někdy lepší dívat se dopředu než zpět? Lidská mysl má tendenci vracet se k minulosti. Přemýšlíme o tom, co se stalo, co jsme mohli udělat jinak, a často se ztrácíme v úvahách o chybách a promarněných příležitostech. Takové přemítání může mít smysl – pomáhá pochopit souvislosti a poučit se. Ale pokud v minulosti zůstaneme příliš dlouho, snadno se stane, že přestaneme vnímat to, co je před námi.
Budoucnost se tvoří v přítomném okamžiku. Nevyžaduje velká rozhodnutí ani náhlé zvraty, ale spíše malé, postupné kroky. Někdy stačí udělat jedinou věc trochu jinak než včera – věnovat chvíli něčemu, co nám dává smysl, nebo zkusit nový přístup tam, kde jsme dosud tápali. Tyto drobné posuny mohou mít větší význam, než se na první pohled zdá.
Při pohledu dopředu je užitečné neptat se „proč se to nepovedlo“, ale spíše „co mohu udělat teď, aby se věci pohnuly o kousek dál“. Taková otázka otevírá prostor pro řešení a dává pocit vlivu nad vlastním životem. Každý krok, i ten nejmenší, posiluje vnitřní jistotu, že změna je možná.
Zaměření na budoucnost neznamená zapomenout na minulost. Znamená to přijmout ji takovou, jaká byla, a využít ji jako zkušenost, ze které můžeme vyrůst. V okamžiku, kdy přestaneme hledat odpovědi v tom, co už bylo, a začneme tvořit to, co teprve přijde, se mění náš způsob myšlení – z reflexe na pohyb.
Budoucnost totiž nezačíná někdy potom. Začíná právě teď – v každém malém kroku, který se rozhodneme udělat jinak. A možná, že jeden z takových kroků může spočívat právě tom, že požádáme o pomoc, i když si tím nejsme tak zcela jistí.
Mgr. Martin Pražan
psycholog KC Svitavy