Poruchy příjmu potravy (PPP) jsou často spojovány s dívkami a ženami. Tento stereotyp ale zastírá skutečnost, že se PPP týkají i kluků a mužů — a to ve větší míře, než si většina lidí uvědomuje. Zatímco společnost začíná být vůči psychickému zdraví otevřenější, poruchy příjmu potravy u mužské populace zůstávají často nerozpoznané, neřešené a obklopené stigmatem.
Co jsou poruchy příjmu potravy?
Mezi nejčastější PPP patří:
- Mentální anorexie
extrémní omezování příjmu potravy a strach z přibírání na váze. - Mentální bulimie
epizody přejídání následované zvracením nebo jinými způsoby „kompenzace“. - Záchvatovité přejídání (binge eating)
opakované epizody přejídání bez kompenzačního chování. - Ortorexie
posedlost „zdravou“ stravou a vyhýbání se jídlu, které není považováno za „čisté“. - Bigorexie (svalová dysmorfie)
posedlost nabíráním svalové hmoty a nespokojenost s vlastním tělem, často doprovázená extrémními dietami a cvičením.
Specifika u kluků a mužů
PPP u mužů se mohou projevovat odlišně než u žen, a proto je někdy obtížnější je rozpoznat. Zatímco ženy obvykle usilují o „štíhlost“, u mužů je častěji přítomná touha po „vydefinovaném“ nebo svalnatém těle. Typické projevy PPP u mužů:
- Nadměrné cvičení, zejména posilování.
- Striktní diety zaměřené na nabírání svalové hmoty nebo „čištění těla“.
- Užívání doplňků stravy, steroidů či jiných látek pro změnu vzhledu.
- Nespokojenost s tělem i přes objektivně zdravou postavu.
- Skrývání problémového chování kvůli pocitu studu či „slabosti“.
Skrytý rozměr PPP: potřeba sebedestrukce
Za mnoha poruchami příjmu potravy se neskrývá jen touha po ideálním těle. Často jde o hluboký vnitřní boj, který se projevuje na těle jako prostředek ventilace psychického utrpení. U některých kluků a mužů – stejně jako u ženské populace – může být omezení jídla, přejídání, zvracení nebo extrémní cvičení formou sebetrestání – vědomého nebo nevědomého.
Proč se to děje?
Nízké sebevědomí. Pocit, že „nejsem dost dobrý“, může vést k potřebě „potrestat se“ tím, že si upírám jídlo nebo na sebe kladu extrémní fyzické nároky.
Potlačené emoce. Kluci jsou často vychováváni ve stylu „nebreč, buď chlap“. Místo prožívání a sdílení emocí se je tak naučí potlačovat – a emoce si pak „ventilují“ skrz destruktivní chování.
Pocit kontroly. V chaotickém nebo emočně náročném životním období může jídlo nebo tělesný režim sloužit jako jediná oblast, kterou mohou mít „pod kontrolou“.
Vnitřní hněv nebo smutek. Když není prostor pro přirozený prožitek bolesti, může se otočit dovnitř – v podobě tichého sebezničení.
Příklady sebedestruktivního chování v rámci PPP
- Vyčerpávající cvičení i přes bolest nebo zranění.
- Dlouhodobé hladovění jako „trest“ za přejedení.
- Zvracení jako fyzické uvolnění duševního napětí.
- Chronické zanedbávání vlastního zdraví.
- Odmítání pomoci a izolace.
Proč se o tom nemluví?
Důvodů, proč se PPP u mužů tak často přehlížejí, je několik:
- Genderové stereotypy
Muži by „neměli“ mít problémy s tělem nebo emocemi. Takové myšlení vede k bagatelizaci problémů a odkládání vyhledání pomoci. - Nedostatečné povědomí
Mnoho lidí – včetně zdravotníků – PPP u mužů nečeká, a tím pádem je nerozpozná. - Stigma
Muži se bojí odsouzení nebo nepochopení, proto své potíže skrývají.
Důsledky a rizika
Pokud PPP zůstanou bez léčby, mohou mít závažné zdravotní i psychické následky: od problémů s trávením a srdečním rytmem až po deprese, úzkosti a sociální izolaci. V krajních případech mohou být PPP i život ohrožující.
Dobrou zprávou je, že PPP jsou léčitelné a uzdravení je možné. Prvním krokem je uznání problému a vyhledání pomoci. Pomoci může:
- individuální psychoterapie
- výživové poradenství – nutriční specialista
- spolupráce s psychiatrem – podpora při zvládání úzkostí a depresí
- podpora od rodiny a přátel
- skupinová terapie či podpůrné skupiny
Důležité je především vytvoření prostředí, ve kterém se kluci a muži trpící PPP mohou cítit bezpečně, kde mohou mluvit o svých potížích bez obav z odsouzení.
Poruchy příjmu potravy nejsou „ženský problém“. Týkají se lidí bez ohledu na pohlaví, věk nebo vzhled. Kluci a muži si zaslouží stejnou péči, pozornost a pochopení jako kdokoli jiný. Je čas zbořit mýty, odstranit stigma a dát prostor otevřenému rozhovoru o tom, co se skrývá za svaly, dietami a mlčením.
PhDr. Pavlína Hlaváčová
psycholožka KC Chrudim