Rozvod rodičů představuje jednu z nejzásadnějších změn v životě dítěte a taky jeden z častých důvodů, proč pro ně rodiče vyhledávají pomoc v našem krizovém centru. Kromě ztráty rodinného zázemí se dítě často ocitá v emocionálně náročné situaci, kdy je nuceno se vyrovnávat s pocity viny, smutku, vzteku a nejistoty. Často se ale také potýká s tzv. konfliktem loajality, což je jev, který může mít výrazný dopad na psychický vývoj dítěte a projevovat se úzkostmi, depresemi, sníženým sebevědomím, problémy ve škole a vrstevnických vztazích apod.
Co je konflikt loajality?
V rámci práce v krizovém centru se s ním potkávám nejčastěji v situaci, kdy je součástí zakázky klienta mapování nastavení péče o dítě. Při konfliktu loajality je dítě vnitřně rozpolceno mezi láskou a loajalitou ke každému z rodičů, kteří jsou mezi sebou v konfliktu. Dítě má přirozenou potřebu milovat oba rodiče a být jimi milováno. Pokud však cítí, že projevení náklonnosti k jednomu rodiči znamená „zradu“ vůči druhému, dochází k emocionálnímu tlaku a stresu.
Například pokud otec o matce mluví negativně, dítě se může cítit provinile, protože jí má stále rádo. Stejně tak, pokud matka po rozvodu začne dítě manipulovat proti otci, dítě má pocit, že si musí zvolit „stranu“, aby si zachovalo přízeň. Nezřídka se pak v praxi stává, že dítě každému z rodičů sděluje rozdílné informace, protože nechce ani jednomu z nich ublížit. Chce jen „přežít“.
Jak konflikt loajality vzniká?
Může být důsledkem několika jevů:
- Negativní komunikace mezi rodiči, kdy se navzájem obviňují nebo ponižují před dítětem
- Manipulace (vědomá i nevědomá), kdy rodič dítěti podsouvá názory nebo očekává, že se k němu přikloní.
- Otázkami svěření do péče a rozhodování, s kým dítě bude bydlet, mohou vést k tomu, že dítě má pocit, že
si musí “vybrat”.
Jak mohou rodiče pomoci?
- Nesnažit se dítě získat na svou stranu. Dítě není prostředníkem a rozhodčím v konfliktu dospělých.
- Podporovat kontakt s druhým rodičem, pokud není ohrožující. Dítě má právo na oba rodiče.
- Nehovořit negativně o druhém rodiči před dítětem.
- Umožnit dítěti hovořit o svých pocitech bez hodnocení a trestu.
- Využít odbornou pomoc.
PhDr. Vít Petrů
psycholog KC Žamberk