Svět se bohužel mění, společnost se vyvíjí a sklony k agresivnímu chování přicházejí postupně i k nám do České republiky. Před dvaceti lety by nikoho ani nenapadlo, že žáci budou na učitele slovně útočit, v obchodním domě či na ulici bude docházet k útokům. Dnes to není bohužel úplně tak výjimkou a objevují se útoky nožem, pistolí, mačetou. Z těchto důvodů jsem přesvědčena o tom, že je dobré se na takové události připravit, i když si nemyslím, že by se zrovna u nás staly, a doufám, že se nikdy nestanou.
Rozhodli jsme se oslovit lektory, kteří se mj. věnují přípravě na potenciálního útočníka v budově. Učili nás, jak správně reagovat na aktivního útočníka. Učili jsme se ctít zásadu „utíkej, schovej se, bojuj“. Do hlavy jsme se snažili vrýt základní instrukce, co dělat když… Hovořili jsme nejen o blížícím se nebezpečí v budově, ale také o bezprostředním ohrožení agresorem. Co se dá použít jako štít, co dá využít jako zbraň, na co si dát pozor, jak reagovat.
Od povídání přes nácvikové video jsme přešli k praktickým nácvikům. Lektoři s námi procházeli všechny pracovny, sledovali naše prostory a na místě zjišťovali naše zabezpečení a neplánovaně zkoušeli naše reakce na modelových situacích.
Byli jsme také vystaveni střelbě v budově i ohlušující střelbě v naší blízkosti přímo v pracovně. Všude byl cítit pach po výstřelu. Byl to zvláštní pocit. Když už jsme si mysleli, že nácviky skončily, jeden z lektorů v budově vystřelil a my měli jednat. Místo toho jsme v prvních vteřinách ztuhli a nevěděli jsme, co dělat. Druhý školitel nám připomněl, co jsme se učili. A my jednali. Pak taková „zkouška“ proběhla opětovně a my už věděli, co dělat. Měli jsme svého koordinátora, který akci řídil, barikádovali jsme prostor, utíkali a přivolali pomoc.
Byla to bezpochyby výborná zkušenost, kterou doporučuju všem. Nestačí teorie, nestačí se koukat na nácvikové video, je to zkušenost, kterou je dobré v nácviku prožít. A zároveň všem moc přeji, abychom nabyté zkušenosti nemuseli nikdy „naostro“ využít.
Mgr. Lenka Svobodová
vedoucí KC Chrudim