Vztek je tématem, které se v našich pracovnách vyloupne poměrně často. Většinou by se naši klienti svého vzteku rádi zbavili. Všelijak jej potlačují, zakazují, trestají a až je přetlak příliš velký, vybouchnou. Druhou variantou je, že jej potlačují natolik, že se začnou objevovat zdravotní obtíže, ať už psychické nebo fyzické.
Často v tomto vzorci žijí spousty let, uvědomují si, že není ideální, ale nevědí co s ním. Vztek se stane nepřítelem číslo jedna, vznikají pocity viny, že se nedokáží kontrolovat, že jsou špatní, případně za svůj vztek viní své okolí, čímž trpí jejich vztahy.
Vztek by neměl být našim nepřítelem. Vztek je důležitá emoce, která nám říká: „Pozor, pozor, někdo překračuje moje hranice!“ a zároveň nám dává energii využitelnou k jejich ochraně. Dobré vědomí vlastních hranic a jejich komunikace s druhými je také něco, co nám může práci se vztekem ulehčit. Pokud si pravidelně necháme druhé vstupovat za své hranice, dostáváme se do nekomfortu, který dříve nebo později vyvrcholí ve vztek. Čím zřetelněji své hranice rozpoznáme my, tím jasněji a pevněji je budeme moci vymezit i svému okolí.
Je důležité si uvědomit, že hranice máme každý jinde. Nelze očekávat, že naše okolí pozná, že dělá něco, co je nám nepříjemné. Potřebujeme se naučit sami říct dost. Existují sice lidé, kteří naše hranice příliš respektovat nechtějí, otázkou v tomto případě ale je, proč bychom s nimi chtěli trávit čas.
Úkolem by tedy rozhodně nemělo být vztek necítit, ale naučit se s ním pracovat tak, aby nám byl ku prospěchu. Aby se v nás dlouhodobě nehromadil a nedral se ven v situacích, kdy nám ničí vztahy i sebeúctu. Stěžejní je upřímně se sám sebe ptát: „Co se mi vztek snaží říct?“ a aktivně se stavět k odpovědi, kterou dostaneme.
Aktivity projektu Podpora rodin v agendě OSPOD jsou podpořeny z dotačního programu Rodina.
Mgr. Kateřina Lenartová
psycholog KC Chrudim